Hippokratés se narodil kolem roku 460 př.n.l. na řeckém ostrově Kos. Je znám jako "otec medicíny" a byl považován za největšího lékaře své doby. Založil svou lékařskou praxi na pozorování a na studiu lidského těla. Byl přesvědčen, že všechna onemocnění mají psychická a racionální vysvětlení.
Odmítal názory, že onemocnění jsou způsobena pověrami, působením zlých duchů a nepřízní bohů. Hippokratés si myslel, že tělo není jen jakousi řadou jednotlivých dílů, ale že se musí jednat o celek. Jako vůbec první lékař přesně popsal příznaky zápalu plic a epilepsie u dětí. Věřil také přirozenému procesu hojení odpočinkem, dobrou výživou, čerstvým vzduchem a čistotou. Potvrdil, že existují individuální rozdíly v závažnosti jednotlivých onemocnění, že vykazují odlišné symptomy, a že se někteří lidé snáze vyrovnají se svou nemocí, než ostatní.
Ve své době byl prvním lékařem, který byl plně přesvědčen, že myšlenky, nápady a pocity v mozku nejsou způsobeny srdcem. Cestoval po celém Řecku s cílem praktikovat své léčení. Založil lékařskou školu na ostrově Kos a začal vyučovat své doktríny. Během krátké doby vyvinul podle svého svědomí a zkušeností přísahu, jakožto nástroj medicínské etiky pro lékaře. Tato přísaha se dosud stále užívá na samém počátku praxe všech lékařů. Lékař zemřel v roce 377 př.n.l. ve městě Larisa.
Hippokratova přísaha:
Přísahám a volám Apollóna lékaře a Asklépia a Hygieu a Panakín a všechny bohy a bohyně za svědky, že budu tuto smlouvu a přísahu dle svých možností a dle svého svědomí dodržovat.
Toho, kdo mě naučil umění lékařskému, budu si vážit, jako svých rodičů a budu ho ze svého zajištění podporovat. Když se dostane do nouze, dám mu ze svého, stejně jako i jeho potomkům dám a budou stejní jako moji bratři. Pokud znalosti tohoto umění (lékařského) zatouží, budu je vyučovat zdarma a bez smlouvy.
Seznámím své syny a syny svého učitele a všechny ustanovené a na lékařský mrav přísahající s předpisy, přednáškami a se všemi ostatními radami. Jinak však s nimi neseznámím nikoho dalšího.
Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku.
Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné. Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal, a nikomu také nebudu radit (jak zemřít). Žádné ženě nedám prostředek k abortu. Svůj život uchovám v čistotě a bohahojnosti, stejně tak i své lékařské umění.
Nebudu (lidské tělo) řezat, ani ty, co trpí kameny, a tento zákrok přenechám mužům, kteří takovéto řemeslo provádějí. Do všech domů, kam vstoupím, budu vstupovat ve prospěch nemocného, zbaven každého vědomého bezpráví a každého zlého činu. Zvláště se vystříhám pohlavního zneužití žen i mužů, svobodných i otroků.
Cokoli, co při léčbě i mimo svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co nesmí se sdělit, to zamlčím a uchovám v tajnosti.
Když tuto přísahu dodržím a neporuším, nechť ve svém životě i ve svém umění skromně dopředu postoupím. Tak získám si vážnost všech lidí po všechny ty časy. Když ale zákazy přestoupím a přísahu poruším, nechť stane se pravý opak.