Hippokratés je učenci všeobecně považován za zakladatele medicíny. Byl bezpochyby tím nejvýznamnějším lékařem v období antiky a ten nejlepší zástupce lékařské fakulty na řeckém ostrově Kos. Byl také velkým filozofem a filantropem.

Hippokratés se narodil v roce 460 př.n.l. na Kosu jako syn lékaře Hérakleida, který mu také dal základní lékařské vzdělání. Podle mytologie byl jedním z rodu Asclipiadi, byl údajně 20. vnukem Héraklovým z matčiny strany a 18. vnukem Asklépia ze strany otcovy.

Stejně jako jeho otec, studoval i Hippokratés medicínu na Asklépiově lékařské fakultě ve městě Kos. I jeho synové Drakon a Thessalos, jakož i synovec Polubus, pokračovali v rodinné tradici lékařů. Již v mladém věku odešel z Kosu a pracoval jako lékař na Thassosu, v Thrákii a v Thessálii.

Sjednotil lékařské zprávy a terapeutické zkušenosti pacientů. Jeho učiteli byli i dětský lékař Irodiko ze Silimbrie a filozofové Gorgia, Prodiko a Dimokrito. Studie, které Hippokrates a jeho lékařská škola vytvořili, čítá asi 60 svazků Corpus Hippocraticum, mezi ten nejslavnější určitě patří Hippokratova přísaha.

Cestovatel Pausania se zmiňuje, že u antického Apollónova chrámu v Delfách bývala měděná kostra, darovaná samotným Hippokratem. Jeho sláva se velmi rychle šířila po celém Řecku. Říká se, že pomohl i Athéňanům během peloponéské války od moru.

Podle tamní tradice prý dostal od perského krále Artaxerxe nabídku, aby vstoupil do jeho služeb, ale odmítl. Zemřel ve vysokém věku v blízkosti řeckého města Larisa kolem roku 380 př.n.l.. a již ve 2. století byl na jeho hrobě na břehu Piniosu umístěn pamětní nápis.

Jeden ze životopisců napsal, že se na mnoho let na Hippokratův hrob usadily včely a jejich med byl matkami používán jako lék pro jejich děti.

Lékařská fakulta

Rozvoj lékařské vědy je spojen s rozvojem filozofie ve starověkém řeckém světě, a to zejména podél pobřeží Malé Asie. Základy medicíny byly vytvořeny během vrcholící jónské filozofie v 5. a 6. století př.n.l..

Od 5. a 6. století př.n.l. byla medicína vyučována v centrech filozofie, jako byl Kos a Knidos, který se nacházel na pobřeží Malé Asie nedaleko Kosu. Obě místa měly navzájem velmi blízký vztah, protože byly zároveň členy Aliance dórského šestiměstí.

Lékařská fakulta v Knidu byla pravděpodobně starší a věnovala studiu příznaků všech nemocí více pozornosti. V terapii se zkoumaly a ověřovaly tradiční metody. Ve škole na Kosu pak tehdejší lékaři zkoumali onemocnění se zřetelem na celkovou situaci, nehledali jen způsoby, jak je léčit, ale jak jim také předcházet.