Na severní straně, kde se dotýkaly městské hradby přístavu, se otevíral opravdu kolosální vstup, zatímco na východní straně byly různé obchody. V první polovině 2. století př.n.l. byla stavba upravena a rozšířena až k vnitřním nádvořím.

Roku 469 n.l. ale zničilo vše zemětřesení. V jižní části tržnice byl nalezen kruhový objekt, římská kupole a dílna, kde se vyráběly barvy, včetně slavné "egyptské modře".

Byly tu nalezeny různé mince, poklady a mnoho měděných soch z římského období. Na západní straně odhalily vykopávky několik obytných místností. Mozaiková podlaha, která zobrazuje souboje divých zvířat, je na Kosu velmi populární téma.

Limenoská bazilika

Vznik baziliky se datuje do 5. - 6. století a patřila k těm druhům bazilik, které měly tři dřevěné střechy s atriem a křtitelnicí. Je považována za jednu z největších bazilik v oblasti Středozemního moře. Měří 72 metrů na délku a 23,5 metrů na šířku.

Je také pravděpodobně jednou z prvních staveb nového náboženství na ostrově Kos, které se zde vytvořilo ve 4. století. Bazilika byla postavena na zbytcích Limenoské arkády při výstavbě východního přístavu, kolem umělé hráze. Ke konstrukci byl využíván stavební materiál z antických památek.

Atrium mělo tři strany, které byly obklopené arkádami. Západní arkáda byla dvojitá, zatímco východní strana vedla na tři strany. Hlavní chrám měl mozaikovou podlahu a byl rozdělen do tří úrovní s žulovými sloupy.

Baptisterium

Křtitelnice Limenoské baziliky pochází z 5. – 6. století n.l., její rozdělení se přizpůsobilo ceremonii křtu, která měla tři hlavní části. První část byla zaměřena na vyhánění ďábla nebo na odvrácení prokletí, potom následovalo vyznání víry a svaté pomazání.

Baptisterium se nachází na jihu a odpovídá orientaci jižní lodi hlavního chrámu s 5,5 m dlouhou chodbou. Stěny se otevíraly v sedmi půlkruhových výklencích a mezi nimi bylo osm sloupů, jež podepíraly půlkruhovou střešní kopuli. Uprostřed prostoru byla křtitelnice ve tvaru kříže se dvěma vertikálními, asi 1 m velkými otvory.

Východní nika byla používána jako místo svatého pomazání, zatímco zbylé tři strany byly obklopeny pravoúhlými chodbami. Ve středu západní chodby se otevírala venkovní brána, kudy přicházeli věřící ke křtu. Jižní koridor byl vymezen pro nově pokřtěné (oděné do bílého šatu) k svatému přijímání, kde obdrželi oltářní svíčky.